Meziboří

Do Meziboří, vzdáleného pouhé 2 km od Litvínova, vede jediná silnice. A ta tu taky končí. Dál už se rozprostírají jen hluboké lesy a kopce přírodního parku Loučenská hornatina, kterým vévodí hora Loučná (956 m n. m.). V samotném městě se bohužel žádné zajímavé památky nedochovaly, většina původní zástavby musela v 50. letech 20. století ustoupit nově postaveným sídlištím – určeným hlavně pro zaměstnance Severočeských hnědouhelných dolů. Tenhle malý škraloup vám ovšem dosyta vynahradí kouzelné liduprázdné okolí.

Na průzkum zdejší přírody se můžete vydat třeba po modré turistické značce. Dovede vás na vrchol Loučná, odkud je krásný výhled do širokého okolí. Dál pokračuje na Vlčí horu (891 m n. m.) s rozhlednou – tedy s vyhlídkovou plošinou na telekomunikační věži. Pokud vás tu přepadne hlad (nebo třeba chuť na vychlazené pivo), seběhněte dolů k restauraci Rozcestí. Půjdete-li z Meziboří po modré opačným směrem, napojíte se zároveň i na naučnou stezku Tesařova cesta. Vede do Litvínova, kde se stáčí zase zpátky do hor, do údolí Bílého potoka zvaného Šumný důl. Končí pak opět v Meziboří. Stezka je dlouhá 12,5 km a pohodlně se po ní projdete třeba i s kočárkem.

Ještě po 2. světové válce byste ovšem Meziboří na mapě nenašli. Dlouhá staletí nesla zdejší osada německý název Schönbach a Meziboří se ujalo až v roce 1956. O přesném datu založení Schönbachu můžeme jen spekulovat, poprvé je písemně zmíněn v roce 1398. Patřil Rýzmburkům, od 17. století pak Valdštejnům. Úplnou samostatnost získal Schönbach v roce 1913. Dnes je Meziboří mezi severočeskými lyžaři známé hlavně díky malému skiareálu s červenou sjezdovkou.